Když Bůh stvořil Adama a Evu, zbyly mu ješte dvě věci, které jim chtěl dát. Bůh řekl: “Mám pro vás jestě dva dárky, pro každého z vás jeden. Ten první je moci čurat vestoje.” Adam ho přerusil: “Já to chci, já to chci! To bude báječné a můj život bude mnohem jednodušší a veselejší!” Pak se podíval na Evu a Eva přikývla a řekla: “No proč ne, pro mne to není tak důležité.” Tak dostal Adam od Boha tento dárek. Adam výskal radostí, poskakoval a čural tu zde, tu onde, běžel na pláž, čural i tam a obdivoval se obrazcům, které se mu podařilo vytvořit v písku. Bůh s Evou pozorovali Adamovo nadšení a Eva se po chvilince zeptala Boha: “A ten druhý dárek, který jsi nám chtěl dát?” “To je mozek, Evo. To je mozek.”